Malba na plexiskle (1998 – 2000)
Jako další ne zcela tradiční materiál pro sérii maleb jsem použil rozměrné plexisklové desky. Vždy mě okouzlovala lidová malba na skle. Kdysi v mládí jsem si tuto techniku vyzkoušel. Práce na zadní straně absolutně hladkého podkladu je úplně jiná než tradiční malba. To, co se při malbě na plátně dělá na závěr, se v tomto případě musí namalovat jako první. Divák má kontakt s absolutně hladkou malbou, veškerý kolorismus i struktury barvy se odehrávají na zadní straně. Průhledný podklad umožnil některé plochy malovat tak řídce, že jsou průsvitné, některá místa jsem vynechal, a tak vznikl průhled za obraz do tajemného prostoru. Při prosvětlení ze zadní strany malba ožívá, mění se, začíná zářit. Pro docílení větší prostorové hloubky jsem některé obrazy skládal i ze dvou plexisklových desek.
Malba na polystyrénových deskách (1997 – 1998)
Po práci na cyklu Pocta manýrismu jsem se s chutí vrátil ke zcela „vlastní“ volné tvorbě. Tou dobou jsem zkoušel zpracovávat, „recyklovat“ a přetvářet polystyrenové podtácky z obalů na potraviny. Materiál odpadový, laciný mne na jednu stranu odpuzoval, ale byl i něčím přitažlivý. Tácky se daly použít jako podklad pod asambláž, ale šlo je prořezávat, rozstříhat, využít jejich zaoblení a skládat z nich květiny i figury. Tato práce je pro mne tak zajímavá a stále jiná, že se jí průběžně věnuji stále. Malé artefakty mě přivedly na myšlenku malovat na velké polystyrenové desky formátu 120 × 160 × 10 cm. Polystyren tím, že je lisovaný z drobných kuliček, dává akrylové malbě specifický charakter a navíc umožňuje vytvářet zahloubený reliéf, který vytváří další dimenzi prostoru. Hotová díla byla zatavena do průhledné fólie ze změkčeného PVC, a tím vznikl specifický objekt.
Pocta manýrismu (1994 – 1997)
Do ateliéru mi poštou přišel program výstav Národní galerie v Praze. Byla v něm i malá černobílá reprodukce obrazu Vulkánova dílna od M. van Heemskercka. Na reprodukci mě zaujala plastičnost malby mužských zad, a jak jsem se na ni díval, dostal jsem chuť procvičit si podle ní kresbu. A protože jsem měl zrovna na desce napnutý papír 100 × 125 cm, vzniklo zcela neplánovaně první dílo ze série Pocta manýrismu. Výsledek této práce mě překvapil a natolik uspokojil, že jsem začal přemýšlet, jak pokračovat dál. Studoval jsem odbornou literaturu, chodil do knihovny Uměleckoprůmyslového muzea, prohlédl si spoustu věcí z té doby a pustil se do další práce. Nakonec jsem na papír podle manýristických předloh maloval tři roky a vzniklo na šedesát prací. Série měla několik tematických okruhů a jako předloh jsem použil malby, fresky, plastiky, kresby, grafiku i umělecké řemeslo především ze sbírek Rudolfa II. S náměty jsem nakládal volně, kombinoval dohromady více předloh i autorů. Při práci jsem s pietou i úctou k výkonům starých mistrů poměřoval své schopnosti s uměním, které bylo virtuózní, kreativní, hravé, dokonalé. Cyklus byl vystaven v roce 1997 v tehdejších prostorách Českého muzea výtvarných umění v domě U Černé Matky Boží v Praze jako příspěvek k velké rudolfínské akci, která v tom roce v Praze probíhala. Poté byl představen v dalších galeriích v České republice i v zahraničí.
Koláže
Koláž je osvědčená metoda. Efektu radikálního řezu, uzavřené, přísně ohraničené plochy, se nedá lépe docílit. Věci se sebou zdánlivě nesouvisející lze dostat do nových, překvapivých významů. Koláži se průběžně věnuji od začátku tvorby, někdy jen částečně, jako součásti kresby, malby i plastiky či keramiky, jindy zcela programově v celých sériích, kdy impulzem jsou například piknikové papírové talíře, firemní katalogy, průhledné barevné fólie.
Stejné postupy používám i při zpracování polystyrenových potravinových obalů, které se mi střádají na pracovním stole. Výsledkem je trojrozměrná koláž, která má dva tematické okruhy – samozřejmě figuru a pak nejrůznější motivy květinové. Objekty je možné zezadu prosvěcovat, a tím docílit větší prostorové hloubky a zářivých barev.
3D Dys
III. ročník výstavy ke Dni dyslexie představil v 5. patře Veletržního paláce od 6. září do 11. listopadu 2012 devět výtvarných umělců, kteří prezentovali především svoji trojrozměrnou tvorbu. Šlo o jedinečný projekt, který ukazuje dyslexii v souvislosti s výtvarným nadáním. Kurátorkami projektu byly Alena Kupčíková a Martina Veverková.
[nggallery id=14]
Ekecheiria – Svatý mír v Galerii Uffo
Trutnov – Nahé běžící papírové postavy Ivana Komárka, napětí pohybu velkoformátových kreseb Jiřího Sozanského, antická olympijská sportoviště a deníky z Řecka Davida Vávry, antičtí sportovci na dvanáctimetrovém papíře Charbela Ackermana, boxer Mike Tyson se psem Tysonem Pauliny Skavove a fotografie z řecké pouti Olgy Sozanské.
To jsou výsledky výstavního projektu Ekecheiria – Svatý mír, který byl včera večer zahájen vernisáží v Galerii Uffo. Tomu předcházela práce významných umělců v ateliérech v minulém roce a jejich cesta do Řecka, kde hledali antický ideál harmonie těla i ducha. Téma vzniklo před rokem na schůzce ředitele Uffa Libora Kasíka s umělci. Jak se shodují výtvarníci, hlavní hnací silou projektu se stal malíř a sochař Sozanský, který je známý jako vyznavač boxu.
Galerií Uffo probíhá patnáct nahých postav vytvořených Ivanem Komárkem.
„Box je nejen sport, který slouží k obraně, ale je v něm také obsažen pohyb. Ta myšlenka propojit sport s uměním se mi zdá nosná. Domnívám se, že tato dvě odvětví si mají co říci,“ řekl. Box je blízký rovněž malíři a sochaři Ivanu Komárkovi. „Zatímco na škole se chtěli všichni vyhnout vojně, my jsme chodili boxovat do tělocvičny,“ tvrdí.Jeho běžci, kterých je patnáct, byli vyřezáni z vrstveného kartonu. „V Řecku mě zaujalo, jak nazí muži, pouze natření olivovým olejem, běželi dvě stě metrů tam a zpět s velkým zaujetím,“ dodal umělec.
Jeho postavy symbolizují svou barevností olympiádu a jednotlivé světadíly. „Myslím si, že Komárkovo dílo bylo jako stvořené pro toto prostředí,“ nechal se slyšet Jiří Kotalík, rektor Akademie výtvarného umění v Praze.Velmi důležitým vstupem do uměleckého a sportovního prostředí jsou kresby a záznamy pořízené přímo v Řecku. „Jsou velice autentické a část z nich je ve zvětšené podobě tady vystavena,“ přibližuje rektor. O to se postaral zdatný sportovec, absolvent několika maratonů, Krkonošské 70 v běhu na lyžích, cyklista a architekt David Vávra, který při vernisáži přečetl ukázku z cestovního deníku v Řecku. „Ráno jsem se snažil nasát atmosféru během. Dotýkal jsem se země, kudy důstojně procházeli svobodní občané a utíkali sportovci starověkých her.“
Charbel Ackerman, Olga Sozanská, Jiří Sozanský, Ivan Komárek, Paulina Skavova, Jiří Kotalík, David Vávra.
Ke vzniku projektu primárně vytvořeného pro Galerii Uffo vedl letošní olympijský rok. „Olympijské hry byly ve své době symbolem vycházejícím z antické civilizace, která byla velice všestranná. A byli to právě Řekové, kteří přišli s tím, že je možné soutěžit na poli sportovním i uměleckém. Ideál antiky je prostě věčný,“ myslí si rektor Kotalík. Idea výstavy přivedla ředitele Uffa Kasíka k myšlence, že letošní rok galerie zaměří na spojení kultury těla a ducha.
„Budeme tady mít řadu dalších akcí, jako například boxerské večery. Na podzim u nás vystoupí pohybové divadlo Spitfire Company, které bude v ringu inscenovat boxerské představení a bude k tomu zpívat Lenka Dusilová,“ nastínil. Výstava umělců, kteří reflektují harmonii těla a ducha, potrvá v Galerii Uffo do 28. února.
Malba s epoxidovými odlitky (1992 – 1994)
Touha docílit ještě mohutnějšího plastického účinku mne přivedla ke kombinaci malby s odlitky z umělé pryskyřice. Léta jsem s kolegy sochaři restauroval, a tak jsem mohl využít znalostí z tohoto oboru. V restaurátorské dílně jsem ze sochařské hlíny vymodeloval podle připravené kresby reliéf ve skutečné velikosti. Štukatéři zhotovili formu a poté udělali z probarveného epoxidu odlitek, který byl i při velkém měřítku lehký a pevný. Ten jsem pak ve svém ateliéru připevnil na rozpracovaný obraz. Při tomto způsobu práce šlo už víc o koncepci, obraz se skládal z mnoha věcí, které bylo nutné vyrobit, najít, koupit. Když se všechny části poskládaly dohromady, vše jsem propojil malbou. Výsledkem byla velkoformátová prostorová koláž. V některých dílech měl svou roli i zabudovaný světelný zdroj nebo zářící neon. Postupně jsem odstranil podkladovou desku a obrazy se staly závěsnými reliéfy. Vyvrcholením této etapy práce se stalo vytvoření prostorové instalace Zvěstování (300 × 300 × 180 cm). Postavy Panny Marie a anděla byly vymodelovány v životní velikosti a vsazeny do trojrozměrného náznaku panelákového pokoje.
