Archive for the ‘Obrazy’ Category
Černá série (2001 – 2004)
Impulzem k cyklu Černá série byla nabídka vystavovat v Ostravě. Při vyslovení jména tohoto města, které má jistě velkou kulturní tradici, jsem se nicméně nemohl zbavit asociace přívlastku „černá“. V té době jsem zrovna stavěl ateliér a na zemi ležela střešní lepenka IPA, na jejímž černém povrchu zanechaly boty řemeslníků bílé otisky. Černý asfaltový materiál se mi k Ostravě tak nějak hodil, navíc se ukázalo, že má jako podklad pod malbu mnoho zajímavých a zvláštních vlastností. Udělal jsem si několik barevných zkoušek a podklad překvapivě spolupracoval. Záměrně jsem maloval průmyslovými barvami, jako jsou třeba podkladové barvy na kov, stříbřenka, latex nebo Balakryl. V první vlně jsem vytvořil sérii o rozměrech 70 × 100 cm. Výstava proběhla a po ní jsem dostal nabídku na další, a to opět v Ostravě, v Domě umění. Pro tuto výstavu jsem formát zvětšil na 100 × 125 cm.
Malba na plexiskle (1998 – 2000)
Jako další ne zcela tradiční materiál pro sérii maleb jsem použil rozměrné plexisklové desky. Vždy mě okouzlovala lidová malba na skle. Kdysi v mládí jsem si tuto techniku vyzkoušel. Práce na zadní straně absolutně hladkého podkladu je úplně jiná než tradiční malba. To, co se při malbě na plátně dělá na závěr, se v tomto případě musí namalovat jako první. Divák má kontakt s absolutně hladkou malbou, veškerý kolorismus i struktury barvy se odehrávají na zadní straně. Průhledný podklad umožnil některé plochy malovat tak řídce, že jsou průsvitné, některá místa jsem vynechal, a tak vznikl průhled za obraz do tajemného prostoru. Při prosvětlení ze zadní strany malba ožívá, mění se, začíná zářit. Pro docílení větší prostorové hloubky jsem některé obrazy skládal i ze dvou plexisklových desek.
Malba na polystyrénových deskách (1997 – 1998)
Po práci na cyklu Pocta manýrismu jsem se s chutí vrátil ke zcela „vlastní“ volné tvorbě. Tou dobou jsem zkoušel zpracovávat, „recyklovat“ a přetvářet polystyrenové podtácky z obalů na potraviny. Materiál odpadový, laciný mne na jednu stranu odpuzoval, ale byl i něčím přitažlivý. Tácky se daly použít jako podklad pod asambláž, ale šlo je prořezávat, rozstříhat, využít jejich zaoblení a skládat z nich květiny i figury. Tato práce je pro mne tak zajímavá a stále jiná, že se jí průběžně věnuji stále. Malé artefakty mě přivedly na myšlenku malovat na velké polystyrenové desky formátu 120 × 160 × 10 cm. Polystyren tím, že je lisovaný z drobných kuliček, dává akrylové malbě specifický charakter a navíc umožňuje vytvářet zahloubený reliéf, který vytváří další dimenzi prostoru. Hotová díla byla zatavena do průhledné fólie ze změkčeného PVC, a tím vznikl specifický objekt.
Pocta manýrismu (1994 – 1997)
Do ateliéru mi poštou přišel program výstav Národní galerie v Praze. Byla v něm i malá černobílá reprodukce obrazu Vulkánova dílna od M. van Heemskercka. Na reprodukci mě zaujala plastičnost malby mužských zad, a jak jsem se na ni díval, dostal jsem chuť procvičit si podle ní kresbu. A protože jsem měl zrovna na desce napnutý papír 100 × 125 cm, vzniklo zcela neplánovaně první dílo ze série Pocta manýrismu. Výsledek této práce mě překvapil a natolik uspokojil, že jsem začal přemýšlet, jak pokračovat dál. Studoval jsem odbornou literaturu, chodil do knihovny Uměleckoprůmyslového muzea, prohlédl si spoustu věcí z té doby a pustil se do další práce. Nakonec jsem na papír podle manýristických předloh maloval tři roky a vzniklo na šedesát prací. Série měla několik tematických okruhů a jako předloh jsem použil malby, fresky, plastiky, kresby, grafiku i umělecké řemeslo především ze sbírek Rudolfa II. S náměty jsem nakládal volně, kombinoval dohromady více předloh i autorů. Při práci jsem s pietou i úctou k výkonům starých mistrů poměřoval své schopnosti s uměním, které bylo virtuózní, kreativní, hravé, dokonalé. Cyklus byl vystaven v roce 1997 v tehdejších prostorách Českého muzea výtvarných umění v domě U Černé Matky Boží v Praze jako příspěvek k velké rudolfínské akci, která v tom roce v Praze probíhala. Poté byl představen v dalších galeriích v České republice i v zahraničí.
Malba s epoxidovými odlitky (1992 – 1994)
Touha docílit ještě mohutnějšího plastického účinku mne přivedla ke kombinaci malby s odlitky z umělé pryskyřice. Léta jsem s kolegy sochaři restauroval, a tak jsem mohl využít znalostí z tohoto oboru. V restaurátorské dílně jsem ze sochařské hlíny vymodeloval podle připravené kresby reliéf ve skutečné velikosti. Štukatéři zhotovili formu a poté udělali z probarveného epoxidu odlitek, který byl i při velkém měřítku lehký a pevný. Ten jsem pak ve svém ateliéru připevnil na rozpracovaný obraz. Při tomto způsobu práce šlo už víc o koncepci, obraz se skládal z mnoha věcí, které bylo nutné vyrobit, najít, koupit. Když se všechny části poskládaly dohromady, vše jsem propojil malbou. Výsledkem byla velkoformátová prostorová koláž. V některých dílech měl svou roli i zabudovaný světelný zdroj nebo zářící neon. Postupně jsem odstranil podkladovou desku a obrazy se staly závěsnými reliéfy. Vyvrcholením této etapy práce se stalo vytvoření prostorové instalace Zvěstování (300 × 300 × 180 cm). Postavy Panny Marie a anděla byly vymodelovány v životní velikosti a vsazeny do trojrozměrného náznaku panelákového pokoje.
Malba na deskách s asamblážemi (1988 – 1992)
Po sérii maleb na plátně jsem měl potřebu jít dál, zvětšit měřítko, obohatit a rozvinout malbu do reliéfu. Obsahově se nic neměnilo, své téma jsem měl dané. Jako materiál jsem si vybral sololit a překližku. Sololitové desky, největší o rozměrech 180 × 220 cm, naklížené na nosný rám vydrží oproti plátnu velké zatížení i prořezávání. Na podklad jsem lepil různé materiály, modeloval, vyřezával celé figury ze sololitu, těla jsem kladl na sebe, prostorově řadil za sebou. U některých obrazů jsem iluzi hloubky podpořil prořezáním podkladové desky. Na takto vzniklý nízký reliéf jsem maloval akrylovými barvami. Výsledný obraz tak získal na přesvědčivosti, naléhavosti, pravdivosti.
Raná tvorba (1983 – 1988)
V letech strávených na pražské Akademii výtvarných umění jsem programově maloval podle přírody, pracoval s modelem, stavěl si zátiší. Studijní malbou bez jakých koliv efektů a experimentování jsem chtěl pochopit a uchopit okolní svět. Diplomovou práci jsem pojednal jako sérii portrétů. Chtěl jsem ukázat, že jsem se ve škole něco naučil a zvládl řemeslo. Po studiích jsem začal tvořit zcela volně a pokoušel se malovat svůj vnitřní svět. Vše začalo jako vždy u mne v kresbě.
Na papíře vznikaly desítky záznamů, výjevů a příběhů. Zajímal mě především člověk, vztah muže a ženy, napětí mezi opačnými pohlavími, konfliktní situace z toho vyplývající, a to vše vyjádřené akty. Objevovaly se náznaky interiérů, krajiny, často se deformovala měřítka, proporce i perspektiva. Je běžné, že začínající umělec chce najednou říci příliš mnoho, proto byly obrazy přeplněné figurami, předměty, zvířaty a informacemi. Tento přístup si vyžádal hledání nových výrazových prostředků. Z počátečních nezdarů jsem byl zoufalý, ale časem se technika skloubila se sdělením a obsahem. Období vyvrcholilo sérií maleb olejem a už i akrylem na plátně rozměrů 105 × 145 cm. Ty jsem se již nestyděl vystavit. Dnes, s odstupem času, mne tyto práce dojímají pro své napětí a tápání.
