Archive for the ‘Aktuality’ Category
3D Dys
III. ročník výstavy ke Dni dyslexie představil v 5. patře Veletržního paláce od 6. září do 11. listopadu 2012 devět výtvarných umělců, kteří prezentovali především svoji trojrozměrnou tvorbu. Šlo o jedinečný projekt, který ukazuje dyslexii v souvislosti s výtvarným nadáním. Kurátorkami projektu byly Alena Kupčíková a Martina Veverková.
[nggallery id=14]
Ekecheiria – Svatý mír v Galerii Uffo
Trutnov – Nahé běžící papírové postavy Ivana Komárka, napětí pohybu velkoformátových kreseb Jiřího Sozanského, antická olympijská sportoviště a deníky z Řecka Davida Vávry, antičtí sportovci na dvanáctimetrovém papíře Charbela Ackermana, boxer Mike Tyson se psem Tysonem Pauliny Skavove a fotografie z řecké pouti Olgy Sozanské.
To jsou výsledky výstavního projektu Ekecheiria – Svatý mír, který byl včera večer zahájen vernisáží v Galerii Uffo. Tomu předcházela práce významných umělců v ateliérech v minulém roce a jejich cesta do Řecka, kde hledali antický ideál harmonie těla i ducha. Téma vzniklo před rokem na schůzce ředitele Uffa Libora Kasíka s umělci. Jak se shodují výtvarníci, hlavní hnací silou projektu se stal malíř a sochař Sozanský, který je známý jako vyznavač boxu.
Galerií Uffo probíhá patnáct nahých postav vytvořených Ivanem Komárkem.
„Box je nejen sport, který slouží k obraně, ale je v něm také obsažen pohyb. Ta myšlenka propojit sport s uměním se mi zdá nosná. Domnívám se, že tato dvě odvětví si mají co říci,“ řekl. Box je blízký rovněž malíři a sochaři Ivanu Komárkovi. „Zatímco na škole se chtěli všichni vyhnout vojně, my jsme chodili boxovat do tělocvičny,“ tvrdí.Jeho běžci, kterých je patnáct, byli vyřezáni z vrstveného kartonu. „V Řecku mě zaujalo, jak nazí muži, pouze natření olivovým olejem, běželi dvě stě metrů tam a zpět s velkým zaujetím,“ dodal umělec.
Jeho postavy symbolizují svou barevností olympiádu a jednotlivé světadíly. „Myslím si, že Komárkovo dílo bylo jako stvořené pro toto prostředí,“ nechal se slyšet Jiří Kotalík, rektor Akademie výtvarného umění v Praze.Velmi důležitým vstupem do uměleckého a sportovního prostředí jsou kresby a záznamy pořízené přímo v Řecku. „Jsou velice autentické a část z nich je ve zvětšené podobě tady vystavena,“ přibližuje rektor. O to se postaral zdatný sportovec, absolvent několika maratonů, Krkonošské 70 v běhu na lyžích, cyklista a architekt David Vávra, který při vernisáži přečetl ukázku z cestovního deníku v Řecku. „Ráno jsem se snažil nasát atmosféru během. Dotýkal jsem se země, kudy důstojně procházeli svobodní občané a utíkali sportovci starověkých her.“
Charbel Ackerman, Olga Sozanská, Jiří Sozanský, Ivan Komárek, Paulina Skavova, Jiří Kotalík, David Vávra.
Ke vzniku projektu primárně vytvořeného pro Galerii Uffo vedl letošní olympijský rok. „Olympijské hry byly ve své době symbolem vycházejícím z antické civilizace, která byla velice všestranná. A byli to právě Řekové, kteří přišli s tím, že je možné soutěžit na poli sportovním i uměleckém. Ideál antiky je prostě věčný,“ myslí si rektor Kotalík. Idea výstavy přivedla ředitele Uffa Kasíka k myšlence, že letošní rok galerie zaměří na spojení kultury těla a ducha.
„Budeme tady mít řadu dalších akcí, jako například boxerské večery. Na podzim u nás vystoupí pohybové divadlo Spitfire Company, které bude v ringu inscenovat boxerské představení a bude k tomu zpívat Lenka Dusilová,“ nastínil. Výstava umělců, kteří reflektují harmonii těla a ducha, potrvá v Galerii Uffo do 28. února.
Vernisáž Body Search – Mánes
V rámci generace, která o sobě začala dávat vědět kolem poloviny 80. let 20. století řadou akcí a výstav, zaujal Ivan Komárek nezaměnitelné místo díky svému expresivnímu figurálnímu slovníku a hravému zobrazování magické smyslnosti každodenního života. Komárkovo neotřesitelné zaujetí tělem jako fyzickým, myšlenkovým a citovým „epicentrem“ lidského vnímání je patrné od samotného počátku jeho umělecké dráhy; i dnes naplňuje jeho tvorbu stále novou energií a chutí k čerstvým objevům.
Při své tvorbě Komárek rád zkouší nové materiály a technické postupy. Tyto nové materiály a postupy zpětně obohacují jeho výtvarnou řeč, která vychází do značné míry z tohoto stálého experimentování.
Lidské bytí jako ho vidí Ivan Komárek se příznačně projevuje jako věčný cyklus sbližování se a vzájemného odporu. Nejde proto pouze o fyzický náboj obnaženého těla, ale (snad především) o psychický náboj mezi těly. Erotický moment je zde všudypřítomný; ve většině Komárkových děl představuje mocný a vyslovený mezilidský katalyzátor.
Autorovo dílo lze vnímat jako humanistické vyznání života v jeho pestrém sledu konkrétních a bezprostředně prožitých okamžiků. Zároveň k nám však Komárek promlouvá o lidském tělu jako o symbolickém nositeli souvislejší kulturní paměti, která se z těchto okamžiků postupně a historicky skládá. Naléhavou smyslnost Komárkova projevu lze proto považovat za autentickou výpověď i k těm nejzávažnějším lidským otázkám.
Výstava Ivana Komárka ve výstavní síni Mánes je koncipována jako přehlídka tvorby posledních deseti let. S přihlédnutím ke specifickému prostoru výstavní síně Mánes jsou vystavované exponáty rozdělené do čtyř celků. V čele výstavního prostoru jsou ve velkém bloku prezentovány malby na plátně, které vznikly v letech 2007—2009. Na levé straně sálu a také v prostorové instalaci jsou vystaveny malby na plexiskle, které v tomto rozsahu nebyly dosud vystavovány. Další celek představuje díla z cyklu Černá série (malby na střešní lepence IPA) vytvořená v rozmezí let 2000—2006. V malém bočním prostoru výstavní síně jsou představovány drobnější práce – deset multiplů na plechu z roku 2003, drobné práce z polystyrénových podtácků instalované na textilii zavěšené přes prosklené stěny a nejnovější tvorba – malby na tvrzeném polystyrénu.
Při příležitosti výstavy vydávají Galerie Dolmen a Galerie Vltavín obsáhlou monografii díla Ivana Komárka s úvodním textem PhDr. Anny Janištinové.
Tisková konference 7/4/2010 - v 16 hod.
Vernisáž výstavy 7/4/2010 v 18 hod.
K výstavě promluví kurátor Richard Drury, monografii Ivana Komárka vydávanou při příležitosti výstavy představí PhDr. Anna Janištinová, knihu pokřtí Jan Kraus.
Ivan Komárek je svou tvorbou zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, GASK — Galerie Středočeského kraje (Českého muzea výtvarných umění), Galerii výtvarného umění v Ostravě a v řadě soukromých sbírek u nás i v zahraničí (SRN, Itálie, USA, Rakousko, Nizozemsko, Finsko, Velká Británie, Francie aj.).
Mezi těly – výstava Litoměřice
Ivan Komárek – kresby, obrazy 4. 10. – 18. 11. 2007
Koncept a výběr exponátů: Richard Drury, Ivan Komárek
Kurátor výstavy: Alena Beránková
Ivan Komárek (1956) vystudoval Akademii výtvarného umění v Praze v letech 1976-1982 u profesora Jana Smetany. Na uměleckou scénu vstoupil v 80. letech minulého století, kdy se v tehdy pozdně totalitní době začala objevovat řada neoficiálních výstav a akcí. Do povědomí diváků se Komárek zapsal svým expresivním figurálním vyjádřením, zobrazováním magické smyslnosti každodenního života. O lidskou figuru se zajímá jako o živou bytost s její bezprostřední fyzickou blízkostí, přičemž inspiraci čerpá z vlastního rodinného prostředí a jeho kulturních kořenů. Prvotní statická monumentalita autorových figur se postupně proměnila v elastické seskupení těl, tvarů a konceptů. Zvířata získávají lidské vlastnosti, lidé naopak zvířecí, triviální předměty se stávají důležitými, ostře erotické náměty se jeví až dětsky naivně, dětským banalitám je vtisknuta důstojnost dospělých. A k podobné proměně dochází i v materiálové rovině; papírová koláž se objevuje na malířském plátně, malba naopak napodobuje vystřižené papírové figury.
U Komárkovy obnaženosti lidských těl nejde jen o fyzický náboj, ale především o náboj psychický. A samozřejmě je přítomný a přiznaný erotický moment jakožto vyslovený mezilidský katalyzátor. Protagonisté dějů a příběhů mezi sebou řeší dennodenní životní situace, mnohdy se objevují spolu, aniž by uznaly přítomnost druhých. Vzájemná odlišnost, ale zároveň i závislost mužského a ženského principu je všudypřítomná.
V devadesátých letech autor začal uplatňovat prostorové možnosti asambláže. Do obrazového prostoru začlenil skutečné předměty jako například pletivo, plastové květiny, dokonce i vypínač s elektrickým kabelem pro funkční lampu. Obraz budoval ven k divákovi, plastická dynamika byla umocněna vlastní reálnou „stínohrou“.
V letech 1994-1997 vzniká také cyklus „Pocta manýrismu“. Podle manýristických reprodukcí autor vytvořil velkoformátové kresby, do nichž vnesl ducha současnosti. Jde především o hravý, nezatížený dialog mezi přítomností a minulostí. Komárek reaguje na historické podněty bezprostředně, nečiní si nárok na nadčasovou „duševní hloubku“. V manýristických tvarech našel jisté osobní souznění.
Na počátku nového tisíciletí autor vytváří „Černou sérii“, jakýsi soukromý hold „černé Ostravě“. Obrazy jsou malovány na černé střešní lepence, původní inspirací byla starořecká ikonografie se svou heroickou stylizací lidské postavy. Tvary se pohybují na hranici mezi světem racionálního vidění a světem bujné obrazotvornosti.
V současné tvorbě se autor vrací ke klasické technice – akrylu s olejem na plátně.
Celou Komárkovu tvorbu prostupuje jeho smysl pro ironii, očistná, nikoliv negující součást jeho pohledu na sebe i svět kolem. Obrazovou plochu vnímá jako výzvu nejen k originálnímu formálnímu řešení, ale hlavně k bezprostřednímu lidskému sdělení.
